Je to taková virtuální abeceda hříchu – ta sociální média!
Dneska jsem se dozvěděla, že jakási žena na druhým konci světa porodila
zavěšená do jakési sítě, že jedna holka z jihu Čech je nešťastná, půlka mých
fb přátel se cítí nemocně nebo na „oběd mňam“ a taky to, že většina těchto
informací je naprosto otravná.
A pak přijde tečka
Všechno máme potřebu datovat a zařadit. Na druhou stranu
fotek píšeme datum (ne, vlastně my je ukládáme do „google fotek“), v diáři
si zaznamenáváme schůzky (nebo v online kalendář?) a k tomu všemu nám už i Facebook začal diktovat, kdy budeme
vzpomínat.
Dekóduju sebe bez
hesla
Ze všech stran na mě vyskakují hesla. Chvíli pípá Twitter a
v zápětí na mě vystřelí „Pin.“ A tak já to teda twítnu a postnu dál, ať
jsem in! Než se v tom online světě dočista ztratím, zkusím sebe dekódovat
bez hesla.
