WANTED!

Když se podíváš víc z blízka…uvidíš pihovatý holky. Pihy nejdou spočítat, stejně jako dívčí manýry. Buď miluješ málo nebo moc. Buď válíš v rohu fusakle nebo odkládáš počítač ve dvě ráno. A nám to nevadí…teda dokud si nesetřeme makeup a pihy nevylezou ven. My ženský nemáme rády realitu, tak jak je.

Pan dokonalý wanted!

A tohle už známe. Hollywood nám podstrčí zadek Mela Gibsona, blbne nám hlavu s Batmanem a na závěr snad ještě uvěříme, že dokonalý Brad byl sedm let v Tibetu. Doma ukázkovej gaučák, lahváče na pravoboku, ovládač od televize na levoboku. Zamáčknem u telky slzu, smeteme z podlahy drobky a odporoučíme první prototyp muže do ložnice.

Nic proti Hollywoodu. Svět přeje chytrým hlavám. A tak jsou i geniální supermani, kteří vydělávají kupy peněz, staví domy, milují své rodiny a vracejí se domů v noci. A my nadáváme a nadáváme. Jeden moc línej, druhej moc šikovnej Takže ženský…kdo je ten wanted?

Tak dlouho kličkujeme mezi touhle smrtelnou nerozhodností, až se z nás stávají ženy emancipované, volnomyšlenkářské a citově nevyrovnané. Nebo?

My pihovatý zmatený holky

Nebo máme super chlapa, kombinaci všech supermanů a profesionálních lenochů, co je pozornej a vlastně by nás asi na rukou nosil, zároveň dokáže odpočívat a zároveň je akční a...a ono je to vlastně asi zase málo...zase tam něco chybí??? Pihy nebo makeup?

Ježiši kriste, to je jako v životě...pokračování někdy příště.

Models: Hulahopka, Tereza Vernerová

Foto: www.michalhavlicek.name 

SPACEFROG instalace na Špitál art 2015

To jsem jednou plánovala nové kolekce pro No Celibat a napadl mě Panáček z mýdla. Symbolizoval odřezky iluzí, které se při pádu mýdla roztříští na zem. Protože, když si myslíte, že máte obyčejnou postavičku a až když se rozbije, zjistíte, že se jedná o mýdlo...je to částečný pád vaší dlouhodobé představy. A protože jsou situace a věci, které nemusí mít hlubokou podstatu ani vysvětlení, vznikla postupně z Panáčka z mýdla Žába ve vesmíru - Spacefrog.

Audio-vizuální interaktivní instalace, jejímž jádrem je generování zvukových struktur na základě percepce přítomnosti lidí v prostoru, transformace pohybu a vibrací v místě do zvukové abstrakce pomocí elektronických zařízení. Na místě vznikne unikátní zvuková koláž, doplněná o světelný design, která bude zesíleným odrazem atmosféry prostoru vojenské nemocnice.

A to je naše tvůrčí duo. Všem nadšeným děkujeme za projev spokojenosti, moc jste nás bavili :)

Super foto report máme od alesco.cz :

Více fotek a informací na facebook.com/nocelibat

We can do it!

Je to pokřivený pohled na svět. Ženská u sporáku (nebo na něm), papučky zaparkovaný za dveřmi, ráno tepláky, večer krajkový prádlo. Osedláme si ideál a vyjedem do stereotypu. Krajkový prádlo zaparkuje hluboko ve skříni, tepláky koupíme do zásoby a k véče bůček, ať nám toho lva salónů bez větší námahy nikdo neukradne. Můžeme být někdy ideál? Ale no tak ženy - WE CAN DO IT!

Femme fatale dítětem

Ta marnivá touha být dospělou. Možná kvůli těm krásným podpatkům z mámina botníku, možná proto, že dospělí vypadají tak důležitě.

Dětství, které nejde chytit. Jednoho dne se vysmekne a uletí jako balónek z poutě. Alespoň pokus uchopit toto téma prostřednictvím sérií fotografií a krátkého textu. Někdy říkanky a někdy stručný popis, někdy trochu chaoz. Ale tak už to ve světě dětí i dospělých někdy bývá. Hlavně pokud jde o holky :)

MAŠLI, ABY TĚ KLUCI NAŠLI!

Od mala nám nutí mašle,

na to dívčí srdce kašle.

Nechci nikdy splynout v davu,

doma vola, dělat krávu.

UŽ to PŘIŠLO A UŽ to NENÍ TAK SUPER

Jak chrti rychle běhaj,

jak rychle ti rostou vlasy,

jak lidi často hledaj, ztracené mládí...asi

Přitáhnu si zpátky roky,

kdy jsem kradla žvejkačky?

Otočím se k dětství zády,

rychle chlapci na značky.

První rande, dáme kino,

jak mi chybí houpačky.

Druhý bowling, véča, víno

chci pouťový koláčky!

Sundám klobouk,

nejsem dáma,

chci s tebou hrát dostihy,

už to přišlo, ale teskním

komu dětství nechybí?

TREPERENDA

"Jako když běží po schodech a cvakají střevíčky."

Pořád jsem roztomilá holčička, co už nosí střevíčky a za rohem ulice si nacpe pusu plnou bonbónů...protože jí nikdo nevidí.

Foto: Michal Kobrle

https://www.facebook.com/pages/Michal-Kobrle-Photo-Passion

WHO MADE MY CLOTHES – FASHION REVOLUTION

Nekonečná touha po kráse, po vyjádření své osobnosti, touha překrýt něco v nás nebo pouhé nutkání novosti v našich životech… Nekonečné nákupy nového oblečení a doplňků, přeplněné skříně a stále pulzující pocit nutnosti objevovat nové náhledy na módní svět. Ztrácíme se v záplavách nových kolekcí velkých módních řetězců nebo snad toužíme, aby nás soustavně paralyzovaly trendy a podřizovali jsme se jejich rychlému kroku.

Kde je hranice, co potřebujeme, co nás těší a co už je pouhý chtíč… FASHION REVOLUTION bojuje za lepší módní průmysl. Pátrá po kořenech módních výrobků. Nutí nás zamýšlet se, kde naše oblečení vzniklo, kdo jej šil a za jakých podmínek. Vážně si myslíme, že takové množství oblečení a doplňků se rodí snadno jako rosa po ránu?

V rámci FASHION REVOLUTION jsem se rozhodla poodkrýt vám příběh několika kusů oblečení z eshopu love-secondhand. Dnes začneme u trička No Celibat z úvodní fotky.

Na začátku stál pouhý nápad. Na jeho realizaci se podílelo hned několik lidí a snad i proto má tolik osobité kouzlo, možná proto si ho tak ráda oblékám.

Motiv navrhl Jindřich Pavlíček.

Střih: Anna Urbanová

Tisk: Decadenti (Hradec Králové)

Tričko vzniklo v rámci projektu No Celibat.

Možná se ptáte, proč nefotím otočenou cedulku a nezkoumám původ jiného kusu oblečení než toho vlastní výroby. Pátrat budeme až v dalším článku. Ráda bych upozornila na nekonečné množství plastových tašek, pytlíků nebo papírových obalů, které chodí s každou várkou nové kolekce a vše to končí kdo ví kde… impuls pro zamyšlení, pro diskuzi, možná jedna z jisker, která nás přiměje zamyslet se nad strukturou módního průmyslu.

TĚŠÍ MĚ, MÁMENÍ! - VIVIEN HANDMADE

Asi těžko budeme otvírat pandořinu skříňku každého z nás. Asi se těžko budeme dohadovat o svých celibátech a životních tabu. Ale velmi snadno si můžeme představit svoje sny a pak nad nimi mávnout rukou a nechat je vznášet se v průvanu. Já bych to pomyslné okno úniku ráda na chvíli zavřela a nahlédla pod ruce lidem, kteří podle mého názoru, tvoří něco zajímavého, něco, co vypovídá i o nich samotných. Takový malý fotoreport.

V celibate su totiz vsetci ludia okolo mna ktori sa zriekli toho co maju radi!

Eva Vokounová prezentuje své dokonalé záušnice pod značkou VIVIEN HANDMADE. Od společného focení nás zatím dělí daleké kilometry, ale pár vět jsem alespoň od Evy získala na dálku. Inspirujte se člověkem, který vám jednoznačně řekne, že žádná tabu neexistují :)

Nafotili jsme pro vás alespoň menší sérii fotografií, na kterých se objevuje záušnice a čelenka žijící zde v Čechách. Dva krásné unikáty zavěšené v mém pokoji. Dva originální šperky, které se mnou putovaly už na mnoha akcích.

Od malicka sme vedeni k tomu, aby sme HLAVNE neboli ini a nerobili co nas bavi, lebo to je tazke, to sa neda, zijeme v zlom state...vsetko je tu na nic... Jasne ze clovek je z toho deprimovany. Ale zaroven! Ten pocit, ked sa vam nieco podari, ked sa niekam dostanete, ked sa priblizujete aspon pomaly k svojmu cielu, stoji za vsetky preskakane prekazky.

Ja som nesmierne pozitivna....Sama neviem kde sa to vo mne berie...Vzdy verim. Nech sa deje cokolvek. Ludia sa mi smeju ze zijem v rozpravke.

Snazim sa byt niekde inde...Jednoducho je to obrovksa tuzba byt v zivote stastna. Bez hranic- bez celibatu. Bez tabu, ktore su len hlupe slova slova slova ktore niekto niekedy povedal a ludia si ich vzali za pravdu. Lebo je to lahsie... Ako snazit sa zit a divat sa na vsetko inak...

Foto: Pavel Pljuskov
Hairstyle: Michal Trnečka
Dress: NO Celibat

OLTÁŘ METAMORFÓZY

Značka NO Celibat vzniká z nadšení proměn, různých náhledů, balanců na pomyslné hraně. Hraje si s kýčem, miluje výtvarno, mluví skrz fotografie. NO Celibat je jeden velký oltář metamorfózy. Název evokuje náboženskou tematiku, ale význam je daleko hlubší a vícestranný.

NA SVĚTĚ JE NĚUVĚŘITELNÉ MNOŽSTVÍ VJEMŮ, INFORMACÍ, PŘEDMĚTŮ, LIDÍ I POCITŮ. VŠECHNO SPOJIT DOHROMADY A VYTVOŘIT ALESPOŇ ČÁSTEČNĚ POCHOPITELNÝ KOMPOSTÁT VYŽADUJE DÁVKU METAMORFÓZY.FOTKY FOCENÉ PŘEVÁŽNĚ Z JEDNOHO ÚHLU V JEDNOM BODĚ. MĚNÍ SE POUZE TÉMATIKA, NÁLADA, DETAILY PROSTŘEDÍ.VYJÁDŘENÍ EMOCÍ, PŘEDÁNÍ INFORMACE I ZCELA OTEVŘENÝ PROSTOR VYBÍZEJÍCÍ K DOMÝŠLENÍ A VYHODNOCOVÁNÍ.

pudové kleštění:

Models: Tereza Vernerová a Adam Vychodil

Foto: Aneta Vašatová

Styling: Matylda Hulahopki Frutodela, love-secondhand

Backstage: Pavel Pljuskov

Návrhy motivů: Matěj Klempíř a Jindřich Max Pavlíček

Střih: Anna Urbanová

Tisk: decadenti.cz

Veganské oblečení - how to wear vegan?

Zvířátka jsou oblíbenými aktéry televizních novin, dojemných článků na sociálních sítích i nekonečným tématem v tištěných médiích. Chvíli si popláčeme nad krutým životem dojnic, kterým skončila „sezóna“ a putují na jatka.  V obýváku hodíme zahanbeně oko na koberec z teletiny a večer se uklidníme zeleninovým salátem. Je nám líto kvočen v televizním dokumentu, kde se jedna tísní vedle druhé v klecích a co teprve kuřata, která odžijí pár svých dnů „na práškách!“ Vždyť i Jamie Oliver říkal, že to jde dělat jinak.

No nic, zamáčkneme slzu a v neděli bude slepice na paprice.

A možná, že ne. Maso z jídelníčku vyřadíme a koženou sedačku do obýváku kupovat nebudeme. Co ale móda? Myslíte si, že být vegan je pouze o jídle? Ať už zaujmeme jakýkoliv životní postoj, měli bychom vědět, co znamená a nechtít žít pouze společenskou pózu, ale prožívat a přemýšlet.

Co je veganská móda

Dala jsem se do pátrání, co by správný vegan měl a neměl obléknout. I vám je jistě jasné, že v první řadě se jedná o kůži a kožešiny. Bundy, límce, kabelky a boty. Boty, na které se dost často zapomíná. Zpytujeme svědomí, převracíme v rukou kožené oxfordky a říkáme si, že kožené boty vydrží víc a jsou více komfortní … a ... a … jsem vegan, jen jsem si koupil kožené boty…

Dnešní svět už vymyslel náhražky téměř úplně na vše, tak proč se nesnažit a nezapátrat mezi uměle vytvořenými materiály. Neříkám, že vše je stoprocentní. Hned za zvířaty stojí matka příroda a k té se také nejšetrněji nechováme. Problém je, že se o to, co máme na sobě, většinou zajímáme v cíli, místo toho, abychom obraceli cedulky už na startovní dráze.

Přijatelné materiály jsou pro vegany materiály syntetické, plátěné výrobky, bavlna, imitace kůže, nylon, rayon… Opatrně na příklad na vlněné výrobky. Kdo jde až k jádru věci, zajímá se, jak byla vlna získána. Obočí budeme křivit i nad hedvábím. Tato ušlechtilá tkanina vzniká prací housenek bource morušového. Ty se díky zásahu člověka nedožijí motýlích křídel.

Škrtat bychom mohli i dál. Razítko Ne získává mohair, angora, kašmír, pashmina, alpaca i milované jemňoučké kachní peří, které v zimní bundě prostě nesmí chybět. Princip je podobný jako u fast fashion. Zajímá nás, jak výrobek vznikal, komu prošel pod rukama, odkud pochází. Spousta veganů neodmítá ovšem nosit secondhandové oblečení a doplňky z výše uvedených materiálů.

Začínáme sundávat škrabošky a vnímáme, co jíme, nosíme a jak vybavujeme svou domácnost. Internet a sociální sítě nám dovolují sbírat zkušenosti a postřehy od ostatních. Nebojíme se diskutovat, někdy si zanadávat i poradit.

Veganská móda má ve světě jistě svůj důležitý postoj. Co na ni říkáte? Kde kupujete veganské oblečení a kde sbíráte inspiraci na další nákupy?

Live No Celibat

...Projekty zašité na půl cesty z hospody a na půl ještě mezi pivními tácky a popelu z cigaret. Nápady k nám mohou přilétnout rychlostí hmyzu, který se otravně při jízdě autem rozplácne na přední sklo. Inspirace pluje všude kolem nás a dychtivě nás tahá za rukáv fantazie.

Nebudu vám nic nalhávat. Převážná část našich nápadů pochází z debat nad pivem. Profesionálně tomu říkáme kecy po dvou birelech a amatérsky si tomu můžeme říkat plnění snů. Sdílení nadšení a vzájemná inspirace ve svém lůně vytvořila značku No Celibat.

https://www.facebook.com/nocelibat